ROBERT ANDERSON - VÍŠ PŘECE, ŽE NESLYŠÍM, KDYŽ TEČE VODA

ROBERT ANDERSON - VÍŠ PŘECE, ŽE NESLYŠÍM, KDYŽ TEČE VODA

Agentura HARLEKÝN Praha

29.05.2017 (St) 19:30 - 22:00

Kde: Městské divadlo, o.p.s.,
Horní Brána, ulice Horní 2, Český Krumlov, 381 01
GPS: 48°48'38.21"N, 14°19'7.86"E

Vstupné: 400 Kč

 

Tři příběhy, které nám autor líčí, jsou velice směšné, ale velice lidské.

V jistých obměnách mohou potkat každého z nás.

Hudba: Petr Mandel Scéna: Milan Čech Překlad:  Marie Horská a Ota Ornest Režie:Pavel Háša

_______________________________________________

Osoby a obsazení:                            

POZNÁNÍ ŠOKEM

HERB MILLER - PETR NÁROŽNÝ JACK BARNSTABLE -  JIŘÍ PTÁČNÍK RICHARD PAWLING  - VÁCLAV VYDRA DOROTHY - EVA JANOUŠKOVÁ                                                         

STOPY HOLUBIC

HARRIETA - NAĎA KONVALINKOVÁ                                                                              GEORGE - JIŘÍ PTÁČNÍK JILL - EVA JANOUŠKOVÁ  PRODAVAČ - VÁCLAV VYDRA

JÁ JSEM HERBERT

HERBERT - PETR NÁROŽNÝ MURIEL - LIBUŠE ŠVORMOVÁ

________________________________________________

Když roku 1967 došlo na Broadwayi k premiéře veselohry „Víš přece, že neslyším, když teče voda“, patřil už její autor Robert Anderson hezkou řádku let k nejpřednějším a nejpopulárnějším americkým dramatikům. Měl za sebou několik úspěšných her (Čaj a sympatie, Tichá noc, osamělá noc, Nikdy jsem svému otci nezazpíval atd.). Kromě toho psal pro rozhlas, pro televizi a několik filmových scénářů, jeden z nich (Příběh jeptišky  s Audrey Hepburnovou v titulní roli) byl odměněn Oscarem. Dva roky po premiéře v New Yorku uvedla Andersonovu hru tehdejší Městská divadla pražská v Divadle ABC, kde patřila rovněž k nejúspěšnějším inscenacím. V té době už dosáhlo broadwayské provedení přes tisíc repríz a hra se hrála téměř ve všech evropských a několika jihoamerických státech. Tehdy u příležitosti pražské premiéry jsme autorovi poslali několik otázek. Jedna z nich zněla: „Pracujete pro film, televizi, rozhlas  a divadlo.  Který žánr je vám nejbližší?“ Odpověděl: „Nejraději píšu pro divadlo. Domnívám se, že lidé mají ze hry s živými herci daleko víc, než v kině nebo v televizi.  V divadle mají diváci mnohem hlubší pocit sounáležitosti. V živém divadle z nás první salva smíchu udělá jednu rodinu a tento pocit pospolitosti v nás trvá, ještě když  z divadla vycházíme...“

Ota Ornest                                                                                                                        Více na www.harlekyn.cz

Další informace: http://www.harlekyn.cz